Plemena

 

Welsh Cob | Welsh Mountain Pony | Fjordský pony

 

Welsh Cob

Historie:

Velšský kob se vyvinul z kříženců velšských horských ponyů nejprve s koňmi, dovezenými Římany, kteří se usídlili ve Walesu, a později se španělskými koňmi.
Ve 12. století napsal Giraldus Cambrensis, arciděkan z Breconu, že ve středním Walesu jsou „nejznamenitější koně… pocházející z některých ušlechtilých španělských ořů“.
Křížením těchto koní s horskými klisnami vznikli Powysovi koně, nejvýznamnější remonty anglické armády od 12. století dále. Z téhož zdroje pocházeli také starobylí velšští tažní koně. Moderní kob je však skutečná, i když podstatně zvětšená replika horského ponyho, třebaže byl kdysi ovlivněn i norfolkským klusákem nebo cestovním koněm, yorkshirským kočárovým koněm a původním hackneyem typu roadstera.

Hřebci-zakladatelé chovu:

V plemenné knize velšských ponyů a kobů najdeme nejčastěji čtyři hřebce. Jsou to: Trotting Comet, narozený 1840, True Briton, narozený 1830, Cymro Llwyd, narozený 1850, a Alonzo the Brave, narozený r. 1866.
Trotting Comet pocházel ze slavné cardiganshirské klusácké klisny a jeho otcem byl slepý vraník Flyer, velšský tažný kůň z norfolkské klusácké klisny. True Briton byl synem Rulera, yorkshirského kočárového koně a jeho matkou byla údajně arabská klisna jménem Douse.
Cymro Llwyd pak byl potomkem Crawshay Bailey Araba, koně, kterého choval majitel hutí z Brecon Beacons, a klusácké klisny. Byl buď barvy izabel nebo plavý a zřejmě po něm zdědili mnozí kobové barvu krémovou, plavou nebo izabel. Jeho nejslavnějším žijícím potomkem je Llanarth Braint.
Alonzo the Brave, který v kohoutku měřil 163 cm, pocházel ze starého hackneyského stáda, jehož předky lze vysledovat až k Darley Arabianovi přes hřebce Shales Original a Norfolk Shales.

Užitek a sport:

Po staletí hráli velšští kobové velmi důležitou roli v životě Walesu a v zápřeži zajišťovali zemědělské práce. Dobrým odběratelem kobů byla i armáda, která je potřebovala k tahu děl i výzbroje i jako jezdecké koně pro některé pěchotní jednotky. Byla po nich také velká poptávka ve velkoměstech pro mlékárenské, pekárenské a jiné podniky k rozvozu zboží. Dokud nebyla zavedena v roce 1918 úřední licence hřebců, uplatňovaly se jakési „výkonnostní zkoušky“. Z dosažených výsledků těchto klusáckých testů se pak koně selektovali pro chovné využití. Nejoblíbenější trasa měřila 56 km a vedla kopcovitým krajem z Cardiffu do Dowlais; nejlepší koně ji zdolali za méně než 3 hodiny.
Současní velšští kobové jsou jednak zdatnými tažnými koňmi a jednak i huntery s vrozeným talentem ke skákání. Jsou nenároční na péči, ovladatelní a velmi zdraví. Křížením s plnokrevníky vznikají velšští polokrevníci, soutěžní koně pro jízdu pod sedlem i v zápřeži, kteří jsou vynikající díky odvaze, všestrannosti a zdravým končetinám i celé tělesné konstituci.

Nahoru ↑

 

Welsh Mountain Pony

Historie:

Původní domov Velšských horských pony byl v kopcích a údolích Walesu. Podmínky tam byly náročné, tvrdé zimy, chudá vegetace. Polodivoká stáda klisen a jejich hříbat chráněná jednotlivými hřebci se pohybovala v opuštěných krajích, lezla po kopcích, běhala po kamenech a spala ve sporé trávě pod stromy. Tento způsob existence utvářel během staletí velmi tvrdá a odolná zvířata, schopná přežít. Několikrát během historie byli tito koně ohroženi, například edikt panovníka Jindřícha VII, který nařizoval zabít všechny koně nižší než 15 pěstí (protože se nehodili pro armádu), velice snížil stavy. Přežila pouze zvířata ukrytá v nedostupných horách. V minulosti byli velští poníci používáni k mnoha účelům. Pracovali v dolech, soutěžili v lehké zápřeži, pomáhali na farmách a sloužili i jako koně poštovní. Jeden známý chovatel kdysi řekl: "Krev velšského horského ponyho v perfektním typu zlepší jakoukoli jinou rasu, do které bude přikřížena."

Základ chovu:

V sekci A bylo do prvního svazku PK zapsáno 9 hřebců a 273 klisen, většinou tmavého zbarvení (hnědáci, vraníci, ryzáci). Jediný bílý hřebec, který byl zapsán v prvním svazku PK do sekce A, byl slavný DYOLL STARLIGHT (nar.16.5.1894), odchovaný významným dražitelem H.Meuricem Lloydem. DYOLL STARLIGHT natolik ovlivnil moderní chov welsh mountain pony, že dnes prakticky nenajdeme jediného poníka, v jehož rodokmenu by alespoň jedna linie nevedla k tomuto hřebci. Jeho potomstvo bylo uniformní a rovněž převážně dědilo jeho zbarvení, díky čemuž se u welsh mountain pony tato barva výrazně prosadila.

Využití:

Využití těchto poníků jako prvních nejvhodnějších koní pro děti je pouze jedna kapitola v jejich mnohostranném uplatnění. Prakticky každý mezinárodně úspěšný jezdec v zahraničí měl na počátku svého poníka, se kterým se zúčastnil prvních soutěží. Všechny věkové kategorie, od dětí až po dospělé se mohou věnovat předvádění pony i cobů na výstavách v nejrůznějších třídách dle věkové kategorie, pohlaví, na ruce, v zápřeži, pod sedlem, členové pony klubů také rádi předvedou svoji dovednost při jezdeckých hrách.

Nahoru ↑

 

Fjordský pony

Ze všech moderních plemen koní se fjordling nejvíce podobá divokému koni Převalského nebo koním z doby ledové (Eguus germanicus). Uchoval si mnoho z houževnaté síly divokých předků i jejich plavé zbarvení s tmavým úhořím pruhem na hřbetě a mnohdy také zebrování na nohách. Na rozdíl od divokých koní však má fjordling hřívu a ohon částečně se stříbrným nádechem.
Význačným znakem divokých koní je krátká, hrubá vztyčená hříva, podle níž se bezpečně rozeznají od domácích koní a jejich kříženců. Fjordským ponyům roste dlouhá, splývavá hříva jako jiným domácím plemenům, ale podle starého zvyku se nakrátko zastřihuje, a to tak, aby tmavé žíně uprostřed přečnívaly nad světlými okraji. Stříhá se od týlu až po kohoutek do krásného oblouku, který zdůrazňuje hřeben krku. Koně s takto zastřiženou hřívou jsou vyobrazeni už na runových kamenech z doby Vikingů, které jsou dosud v Norsku hojně k vidění. Fjordling byl vikinský kůň a mimo jiné sloužil i k zápasům, ve kterých hřebci navzájem bojovali; nezřídka takový boj končil smrtí poraženého. Bylo to drsné ověřování zdatnosti chovných hřebců.
Současný fjordský pony nejlepšího typu měří v kohoutku 132 – 142 cm. Je to kompaktní, mohutně stavěný kůň s krátkým kostnatým fundamentem. Hlava je široká s malýma ušima, typická pro ponyho. Přes všechnu vnější podobnost s kertagem nemá moderní fjordling žádné primitivní znaky.
V Norsku fjordling slouží v zápřeži, jako soumar i pod sedlem. Je to zdravý a otužilý kůň, schopný práce i při velmi skromné potravě. Fjordští ponyové sklízejí úspěchy v evropských vozatajských soutěžích a pro svou vytrvalost, odvahu a zdatnost jsou vhodní i pro vytrvalostní jízdy.

Nahoru ↑